Přítel je ten..
24. srpna 2013 v 1:02 | Ronie
Řekněme si to narovinu..
V dnešní době, můžeme věřit jen málo komu..
Přítel je právě ten člověk, kterému věřit můžete, můžete s ním sdílet své radosti i starosti beze strachu že si z vás bude utahovat, nebo to řekne někomu dalšímu.
Přítel není někdo koho znáte chvíli, není to přítel z facebooku.
Je to někdo, kdo byl s vámi v dobrém i ve zlém. Smál se i brečel s tebou.
Nechce vás změnit.
Bere vás takového jaký ste, a kým ste.
Chápe podstatu vás samotných, a zná vás lépe než kdokoliv jiný.
Je spíš vaším sourozencem než přítelem.
Přijde vám, že se znáte od malička, a nedokážete si jeden bez druhého představit svůj život.
Plně si důvěřujete, sdílíte spolu všechny své tužby, sny, očekávání a tajemství.

Taková přátelství jsou vzácná, a velmi křehká.
Je třeba je pevně střežit, a opečovávat.
Proto jestli takové přátelství máte, važte si ho, a nenechte ho zaniknout.
xoxo Ronie
Žebříček hodnot
22. srpna 2013 v 2:50 | Ronie
Každý člověk by měl mít uspořádaný svůj žebříček hodnot.
Je to zcela individuální záležitost.
Co je pro někoho prioritou, může být pro jiného zcela nepodstatné.
A co vy, máte už svůj žebříček hodnot?
Já mám svůj žabříček hodnot zcela jasný.
V tuto chvíli.
Každým dnem se může něco stát důležitější, a něco úplně zmizet.
Na prvním místě je můj přítel. Jsme spolu už dlouhou dobu, je to můj dosud nejdelší vztah, opravdu si ho vážím, respektuji ho, a věřím mu, tak jak to má ve správném vztahu být.
Jako druhé mám své přátele. Vždy mě podrželi, nikdy nezradili, a jsou tu pro mě ve dne v noci.
Další je moje rodina. I když sem tzv. černá ovce, pořád je to moje rodina, a stejně jako oni nezanevřeli na mě, já nikdy nestratím víru v to že mě třeba jednou pochopí, a nebudou mě odsuzovat.
Potom moje kariéra. Až dostuduju, chci si najít nějakou dobrou práci.
Následují děti. Svatbu vynechám, nemám potřebu se vdávat, utrácení peněz za jeden den... Ale kdo ví, třeba se to změní. Ale dítě chci jen jedno, já sama mám bratra, a můžu říct že občas bych chtěla být jedináček. Navíc asi bych to asi ani psychycky nezvládla, budu ráda za to jedno.

To jsou asi hlavní body mého žebříčku hodnot.
Jak říkám, je to zcela individuální.
Pokud máte i vy svůj žebříček hodnot, můžete se semnou o něj podělit v komentářích.
xoxo Ronie
Odlišnost
18. srpna 2013 v 23:23 | Ronie
Spousta lidí tvrdí že být jiný, je správná cesta.. Ale je tomu opravdu tak?
Pro některé z nás ano.
Pro ty, kteří se nebojí být odlišní. Pro ty, kteří si nedělají nic z posměchu a nadávek druhých.
Pro ty, kteří zvládnou jít svou vlastní cestou, a jsou natolik samostatní a odhodlaní čelit životu jako takovému.
Ale co ti, kteří takový nejsou?
Pro někoho je lepší splynout s davem, a nijak nevybočovat jim vůbec nevadí.
Jen tak snadně proplout životem s davem dalších obyčejných lidí.
Ale dá se tomu vůbec říkat život?
Každý z nás je nějaký, ať už barevný, nebo šedý.
Ale i šedá barva, má různé odstíny;)
xoxo Ronie
Další superhrdina
17. srpna 2013 v 0:40 | Ronie
Nedávno sme pozorovali s mím bráškou Televizní noviny a byla tam zpráva o mladém klukovi, který zachránil mladšího kamaráda. V televizi ho nazvali "Hrdinou" a můj bráška se mě hned začal ptát.. "To je superman? Proč je to hrdina? Jaký má superschopnosti?"
Jen sem se zasmála hlouposti mého malého bráchy, ale napadlo mě..
Potřebuje vůbec člověk k hrdinství superschopnosti?
Určitě ne, hrdinové sou všude kolem nás, dělají hrdinské skutky dnes a denně, třeba bez povšimnutí.
Ale co je vůbec hrdinství?
Záchrana druhého před utopením? Nebo i obyčejné zabránění upadnutí?
Představila sem si, jaká já bych byla superhrdinka..
Jakou supersílu bych měla? Jaký převlek? Jméno?
Neměla bych být spíš padouch, který všem ubližuje protože sám dostává od života rány?
Je jen na vás jestli se rozhodnete být padouch, nebo hrdina.
xoxo Ronie
A za to ti dík..
16. srpna 2013 v 3:34
Není to tak dávno, co jsme byli malé děti, a rodiče nás učili slušnému vychování..
Každého pozdravit, umět poprosit, a hlavně za všechno PODĚKOVAT.
To mě přivedlo na myšlenku.. Jakou hodnotu má v dnešní době slovo "Děkuji"? Děkujeme protože chceme, nebo protože nám to tak nařizuje etiketa? Komu a za co by sme měli nejvíce děkovat?
Především by jsme měli děkovat našim rodičům, kteří nám dali největší dar-život. Nebýt rodičů, nikdo z nás by tu nebyl.
Děkovat by sme měli za každou maličkost, kterou pro nás někdo udělal.
Mělo by to být samozřejmostí, ale neměli by sme děkovat protože MUSÍME ale protože sami CHCEME.
Měli by sme děkovat..
.. přátelům, za to že tu pro nás vždy sou
.. rodině, ta jediná s tebou vždycky zůstane
.. příteli/přítelkyni za to že je s vámi v dobrém i ve zlém
..A další spousta věcí, za které můžete děkovat..
Je to jen slovo.. "Děkuju" .. ale dokáže potěšit, a vykouzlit úsměv na rtech :)
xoxo Ronie
Naplnění snů
16. srpna 2013 v 0:41 | Ronie
Každý z nás má nějaký sen.
Určitá věc, které chcete dosáhnout, a je jen na nás co pro to obětujeme.
V každém věku se náš sen/cíl mění. Malé holčičky touží být princeznami, kluci zase rytíři nebo princové.
S narůstajícím věkem se naším snem stává láska, a cílem najít svého životního partnera který by byl "tím pravím", se kterým chceme strávit zbytek svého života.
Když už takového partnera najdeme, stává se naším snem založení rodiny. Tam se pozná jestli jste si opravdu vybrali toho pravého. Vystřídáte spoustu partnerů, zažijete spoustu vzestupů i pádů, spoustu zlomených srdcí.
Ale dříve či později (ale přece) jednou toho "pana božského" najdete.
Zeptala jsem se pár svých přátel na jejich sny a cíle v dětství a teď
Radek: Jako malej kluk sem vždycky chtěl bejt lupič nebo tak, teď se však soustředím hlavně na školu a na svojí holku.
Eva: Vždycky sem chtěla být zlá královna, nikdy mě nebavili princezny. Teď se hlavně těším na střední, a tam třeba už potkám nějakýho toho prince. (říká se smíchem)
David: Když sem byl malej, furt sem se honil za míčem, vždycky sem chtěl bejt fotbalista, na holky sem neměl ani pomyšlení. Teď už sou v mém měřítku hlavně holky, hledám nějakou se kterou bych si rozuměl a kdo ví co pak bude.
Míša: Já jako malá chtěla být modelkou, pořád sem si oblíkala nějaký šatičky a pózovala před zrcadlem. Teď se zatím soustředím jen na školu, na kluky mám ještě času..
Každý má jiný cíl, a je jen na nás, jestli si půjdeme za tím po čem toužíme, nebo se spokojíme s tím, čeho snadněji dosáhneme.
xoxo Ronie
-Welcome-
15. srpna 2013 v 15:03
Vítejte na mém novém blogu.
-Co bude můj blog obsahovat?
Budu se snažit psát co nejzajímavější články na vámi zadané téma, nebo na téma které si vymyslím.
Bude zde spousta návodů, věcí k zamyšlení, a něco jako poradna.
-Jsou nějaká pravidla?
Hlavní pravidlo-nepoužívat vulgární výrazy, nebo to alespoň co nejvíce omezit.
-Kdo vlastně jsem?
Budu zde vystupovat pod mojí přezdívkou Ronie, své opravdové jméno vám nikdy neprozradím.
To je zatím vše, budu se snažit být co nejaktivnější:)
xoxo Ronie